Heterozygozita

Heterozygozita jako ukazatel genetické rozmanitosti
Genetická rozmanitost je z hlediska vývoje zvířat, lidí i rostlin klíčovým předpokladem pro
přizpůsobení se neustále se měnícím podmínkám prostředí a nemocem. Pro zdraví a dlouhověkost
psích populací je zásadní, jelikož omezená genetická variabilita může v průběhu generací vést ke
zvýšenému riziku dědičných onemocnění, snížené plodnosti a celkovému oslabení populace. Proto je
v rámci odpovědného chovu důležité sledovat úroveň inbreedingu a přijímat opatření k jeho
minimalizaci.
Jedním z nejnovějších nástrojů v genetickém hodnocení psů, které je od roku 2020 doporučováno
Mezinárodní společností pro genetiku zvířat (ISAG) jako nový standard, je SNP (Single Nucleotide
Polymorphism) profilování DNA, založené na analýze jednotlivých nukleotidových změn DNA. Tato
metoda umožňuje nejen jednoznačnou identifikaci jedince a určení otcovství, ale i analýzu genetické
variability prostřednictvím výpočtu heterozygozity. Tento ukazatel hraje klíčovou roli při zajišťování
dlouhodobého zdraví chovaných plemen.
Význam heterozygozity
Heterozygozita vyjadřuje procento genetických markerů, které mají dvě odlišné varianty – jednu
zděděnou od matky a druhou od otce. Jinými slovy, heterozygozita udává, do jaké míry je DNA
jedince geneticky rozmanitá.
Čím vyšší je heterozygozita, tím větší je genetická variabilita jedince, což znamená nižší riziko
inbreedingové deprese. A naopak, čím nižší je heterozygozita, tím vyšší je pravděpodobnost, že pes
pochází z úzkého chovatelského fondu, což může znamenat vyšší riziko genetických onemocnění a
snížené životaschopnosti.
Důsledky nízké heterozygozity
Nízká genetická rozmanitost může vést k tzv. inbreedingové depresi, která se může projevovat
různými zdravotními a reprodukčními problémy:
 Snížená plodnost – menší počet štěňat ve vrhu, častější potraty
 Vyšší úmrtnost štěňat – nedostatečně vyvinutý imunitní systém, vyšší riziko infekcí
 Náchylnost k dědičným nemocem – větší pravděpodobnost, že se projeví recesivní genetické
vady
 Snížená odolnost vůči nemocem – oslabená imunita, horší regenerace po nemoci či úrazu
 Zkrácená délka života – geneticky zatížená plemena mohou mít kratší průměrný věk dožití
U některých plemen je genetická variabilita velmi nízká, a to i mezi nepříbuznými jedinci. To
znamená, že i když se dva psi zdají být podle rodokmenu nepříbuzní, jejich genetická výbava může být
velmi podobná, což vede k dalšímu snižování heterozygozity v celé populaci.
Měření heterozygozity
Heterozygozita se měří pomocí SNP DNA profilování, kdy se analyzuje několik stovek genetických
markerů (např. 230 SNPs v novém ISAG 2020 standardu). Výsledkem testu je heterozygozitní skóre,
které se vyjadřuje v procentech.
 Vyšší heterozygozita (např. 45–55 %) – pes má dostatečně rozmanitou genetickou výbavu,
nízké riziko inbreedingu.

 Střední heterozygozita (30–45 %) – běžná hodnota u většiny plemen, ale je vhodné sledovat
další genetické faktory.
 Nízká heterozygozita (< 30 %) – vysoké riziko inbreedingové deprese, doporučuje se křížení s
geneticky vzdálenějšími jedinci.
Rozhraní pro diverzitu se liší mezi jednotlivými plemeny a k jeho určení je potřeba dostatečné
množství vzorků v databázi. V případě dostatečně velkého souboru testovaných psů lze navíc
porovnat heterozygozitu konkrétního jedince s průměrem celého plemene. Tento údaj umožňuje
chovatelům lépe rozhodovat při plánování krytí a vyhnout se nežádoucím genetickým kombinacím.
Využití genetických testů v chovu
Genetická analýza je cenným nástrojem pro zodpovědné chovatele, kteří chtějí minimalizovat riziko
inbreedingu a zachovat zdraví plemene. Výsledky SNP DNA profilování lze využít při plánování krytí,
aby bylo možné vybírat geneticky méně příbuzné jedince a tím podpořit dlouhodobou genetickou
rozmanitost. Správná interpretace výsledků DNA testů může přispět k dlouhodobému udržitelnému
chovu, který klade důraz nejen na exteriérové standardy, ale především na zdraví a kvalitu života psů.