Chimérismus

Co se skrývá za genetickou poruchou, jež nese jméno bájné chiméry? Ve starých řeckých pověstech to znamenalo obludu s částmi těla lva, draka, hada a kozy. V reálném světě pak genetickou mutaci, kdy jsou dvě buněčné populace v jednom těle. Je jedno, zda tento případ nastane u člověka nebo zvířete. Důležité je, že se dvě buněčné populace liší, každá pochází od jiného jedince, mohou se lišit geneticky nebo dokonce i pohlavím. Chimérismus tedy v podstatě porušuje základní pravidlo, kdy se tělo živočichů vyvíjí z jediné buňky.

.

Lidský chimérismus

Jedním z prvních lékařsky zaznamenaných případů chimérismu byla siamská dvojčata. Zejména proto, že jde o stav, jež je fyzicky zřetelný na první pohled. Ve většině případů však jedinci trpící chimérismem svoji diagnózu za celý život nezjistí. A když už, může za to čirá náhoda. Kvůli tomu bylo dodnes zaregistrováno jen přibližně 50 případů chimérismu.

Jak se může lidský chimérismus vyvinout? Známe případy, kdy se tak stalo přirozeně i uměle. K nejpřirozenějším patří pochody, jež probíhají v děloze během těhotenství. Velmi vzácně se mohou dvě oddělené vaječné buňky spojit v jednu. Embryo, jež pohltí to druhé, tak získá dvojí DNA.

Taková situace nastala v USA v roce 2002. Byla velmi medializovaná a kvůli neznalosti došla dokonce až k soudu. Američanka Lydia Farchild byla těhotná se svým třetím dítětem. V jeho průběhu však došlo k rozvodu s tehdejším manželem. Aby Lidia mohla své děti uživit, požádala úřady o pobírání alimentů. Manželům proto bylo odebráno DNA. Ve výsledcích testů, ale vyšlo najevo šokující zjištění, že Lydia není matkou svých dětí. Lékaři nejdříve předpokládali, že příčinou byla anomálie při krevní transfůzi nebo transplantace orgánu. Těmto zákrokům však Lydia nebyla nikdy podrobena. Nešťastnou situaci zachránil až právník, jež soudu předložil článek zabývající se chimérismem. Po sérii testů se zjistilo, že vzorky vlasů z hlavy a ohanbí obsahují různý genetický materiál. Také DNA Lýdiiných dětí se shodovalo pouze s DNA jejich babičky. Později se zjistilo, že jako embryo paní Farchildová pohltila své dvojče a získala tak dvojí buněčný základ.

Dalším je tzv. chimérismus dvojčat. V tomto případě dvojčatům srostou cévy, a předávají si tak jeden druhému své buňky. Poslední variantou je mateřský mikrochimérismus. To se stává, když buňky embrya pronikají do cévní soustavy a přirůstají tam. Znamená to, že buňky dítěte je možné nalézt v těle matky. Jedná se o velmi zajímavý fenomén, který je předmětem velkého zájmu vědců. Mikrochimérismus totiž může mít pro matku jak pozitivní, tak negativní zdravotní dopady. V jednom z experimentů se zjistilo, že matky, jež získaly část buněk od svých synů, byly více imunní vůči rakovině prsu. Takové buňky mohou v „cizím“ těle přežit až 40 let.

.

Zvláštní případy lidského chimérismu

V lékařských análech je popsán i jeden velmi zvláštní případ lidského chimérismu. Žena měla v krátkém časovém období pohlavní styk se dvěma muži z různého etnika – s Afričanem a Asiatem. Oba muži oplodnilo jedno vajíčko. Vznikla dvě embrya, která ale splynula v jedno a vytvořila tak chiméru s dvěma různými buněčnými profily. Zastoupení buněk v těle jedince bylo navíc nepravidelné. To se podepsalo na pokožce, jež byla zbarvena nepravidelnými pruhy černé a žluté kůže.

.

Umělý chimérismus

Ten vzniká výhradně z transplantací. Takový chimérismus může být k úspěšné transplantaci klíčový. Napomáhá totiž k tomu, aby tělo pacienta nový orgán neodmítalo. Ve světě byl zaznamenán případ, kdy byla člověku s HIV a rakovinou mízních uzlin transplantována kostní dřeň. Dárce však byl naprostou náhodou nositelem genu, jež je imunní vůči oběma chorobám. Došlo tak k úplnému vyléčení.

.

Chimérismus v přírodě

Chimérismus je v přírodě jinak docela běžný. A to především u rostlin, ale i některých živočichů. Kouknout se můžeme například na takový fíkovník. Kmeny některých jeho druhů vypadají na první pohled jako jedna rostlina. Ve skutečnosti však vznikají propletením a srůstem tkání několika rostlin. Ty vyrůstají ze semen, jež se na hostitelský kmen dostanou trusem ptáků. Konečným důsledkem je zejména celkově rychlejší růst.

.

Chimérismus u živočichů

Díky chimérismu v přírodě vznikají velice pozoruhodní živočichové. Jedním z takových jsou červci. Nevíte-li, jak tento hmyz vypadá, představte si mšici. Těm jsou velmi podobní nejenom vzhledem. Chimérismus v jejich případě zajišťuje správnou výživu. Živí se totiž šťávou z cévních svazků rostlin. Ta je sice bohatá na vodu a cukry, nicméně v ní chybí množství vitamínů a důležitých aminokyselin. Příroda si však jako vždy našla své řešení.

Nezbytné molekuly jsou červcům dodávány prostřednictvím speciálního orgánu bakteriomu. Ten je svazkem vnitrobuněčných bakteriálních symbiontů. Buňky, ze kterých je tvořen bakteriom, ale nejsou totožné s ostatními buňkami v těle tohoto hmyzu. Tento proces nastává již v průběhu vývoje vajíčka, kdy konkrétní buňky splývají s každým chromozomem matky.

Dalším zástupce chimér je z vodní říše. A to sasanky kočičí. Některé zárodky tohoto druhy navzájem splývají. A jak vyplývá z různých studií, sasanky s chimérismem mají nad těmi „normálními“ dokonce navrch. Rostou rychleji, jsou větší a dříve pohlavně dospívají. Je tu však jeden veliký problém. Sasanky s touto poruchou jsou geneticky slepou uličkou. A to proto, že v těle chiméry nemají v jednotlivé zárodky zaručen stejný podíl buněk. Pohlavní buňky se sice vyvinou rychleji ale nesprávně.

.

Závěr

Chimérismus je jasně velmi zajímavým tématem. Lékaři si jsou prý dokonce jisti, že výzkum tohoto fenoménu napomůže k léčbě zatím nevyléčitelných nemocí. K podobným bádáním dochází ostatně již v současnosti. V laboratořích například dochází k takzvanému „polidšťování myší“. Vědci se snaží podáním lidských buněk pozměnit organismus myši tak, aby na choroboplodné zárodky reagovala co nejvíce jako lidské tělo. Důležité je například u výzkumu AIDS. Virus HIV si totiž myší takřka vůbec nevšímá… V těchto výzkumech však vyvstává otázka etiky...