V boji s pašeráky papoušků pomáhá profilování DNA

V boji s pašeráky papoušků pomáhá profilování DNA

Pašování ohrožených druhů živočichů a rostlin, ve kterém papoušci patří k nejčastějším obětem, tvoří významnou součást mezinárodního ilegálního obchodu. Zdaleka přitom již neplatí, že Česká republika hraje převážně roli tranzitní země. Přesto u nás až do nedávné doby žádný pašerák papoušků nešel za mříže. To se však začíná postupně měnit a nemalou zásluhu na tom mají i moderní metody profilování DNA, které pomáhají policii s usvědčováním nepoctivých chovatelů.

Jednou z prvních kauz, ve které padl nepodmíněný trest, se stal případ samičky a samečka kakadu palmového, kteří po odebrání majiteli skončili v pražské ZOO, kde položili základ tamního chovu těchto vzácných papoušků. Jejich příběh vešel ve známost hlavně díky prvnímu mláděti, které se jim vylíhlo v roce 2013 a na několik týdnů se stalo miláčkem internetu a médií. Záhy bohužel uhynulo na vrozenou vadu ledvin, ale další odchovy už byly naštěstí úspěšnější.

Nelegálnímu prodeji kakadu palmového nahrála díra v systému

Zpočátku přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o nelegální transakci. Chovný pár byl do Česka dovezen oficiálně z Velké Británie a měl všechny tehdy potřebné doklady původu. Vzhledem k tomu, že populace kakadu palmových ve volné přírodě čítá jen několik stovek až tisíců exemplářů a neustále klesá, jsou totiž zařazeni pod ochranu mezinárodní úmluvy CITES o zákazu odchytu a volném nakládání s jedinci chovanými v zajetí a obchodování s nimi podléhá přísným pravidlům.

Pokud chce chovatel takto chráněného ptáka prodat, musí si podat žádost o udělení výjimky z obchodní činnosti a genetickým testem rodičovství doložit, že se skutečně jedná o jedince z registrovaného chovu. Každý exemplář je zároveň zanesen ve speciálním seznamu spolu s DNA, aby se zamezilo krádežím a usnadnila se případná identifikace.

Háček ovšem spočíval v tom, že v době, kdy se prodej uskutečnil, neměly kontrolní orgány ještě k dispozici plně propojené databáze mezi jednotlivými státy. Díky této skulině v systému se chovateli po určitou dobu dařilo prodávat pašované kakadu do různých zemí pod  zfalšovanou identitou. Když se případ nakonec přece jen dostal do rukou britské policie, dohledala s pomocí kolegů z dotčených zemí neprávem nabyté ptáky a s pomocí profilování DNA dokázala, že se nejedná o potomky rodičů uvedených v průkazech původu.

Důvěřovat, nebo raději prověřit vlastním testem DNA?

Zůstává otázkou, nakolik byli kupci obeznámeni s tím, do čeho se zapletli. Minimálně v případě obviněného Čecha ale soud rozhodl o jeho vině. A přestože obdobný případ by se díky zlepšení mezinárodní spolupráce mezi odpovědnými institucemi už neměl opakovat, je na každém zodpovědném chovateli uvažujícím o koupi papouška pod ochranou CITES, zda bude důvěřovat prodejci, nebo si nechá deklarované rodičovství ověřit kontrolním genetickým testem.

Nejedná se o nic složitého. Ke stanovení genetického profilu a ověření příbuznosti stačí pár kapek krve testovaného ptáka. Výsledkem je soubor genetických znaků, které jsou pro daného jedince charakteristické a nezaměnitelné, takže ho lze podle nich kdykoliv jednoznačně identifikovat. Zároveň porovnáním těchto údajů s DNA profilem údajných rodičů je možné okamžitě potvrdit nebo vyvrátit vzájemný příbuzenský vztah. Například genetická laboratoř v Plzni přitom nabízí tyto testy nejen pro kakadu, ale také pro amazoňany nebo ary.