Knírači

O plemeni knírač

Knírači patří k velmi starým psím plemenům. Původ plemene je stále nejasný a však je zřejmé, že plemeno vzniklo v 15. století v Německu. Původní využití plemene knírač byl lov krys, hlídání koní a stájí. Při této práci nezáleželo na barvě a druhu srsti, ani na velikosti psa. Musel být vytrvalý, otužilý, energický a mít smysl pro obranu majetku.

První zájem chovatelů o šlechtění knírače začal v roce 1878 a v roce 1880 byly ustanoveny první plemenné znaky. V roce 1917 byli oficiálně přejmenováni drsnosrstí pinčové na knírače.

Původní plemeno knírače se nejčastěji chovalo ve střední velikosti a v různých barevných variantách. Na tehdejších výstavách se vyskytovali psi různých barev a různých druhů srsti. U kníračů se upřednostňovali barvy ocelově šedé nebo stříbrné barvy s vousem a obočím. Postupným výběrem vhodných jedinců do chovu vznikl dnešní knírač.

Plemeno knírač se dnes chová ve třech velikostních variantách - velký knírač, střední knírač a malý knírač.

Křížení středního knírače dal vznik velkému a malému knírači. Velký knírač vznikal křížením větších středních kníračů a těžkých hlídacích psů z Bavorska. Na zušlechťovací křížení velkého knírače byl použit velký pudl a černá německá doga. Toto křížení bylo v roce 1925 zakázáno. Dnešní malý knírač vznikal křížením menších jedinců středního knírače a malého stájového hrubosrstého pinče.

Díky jejich vrozeným vlastnostem - záliba v lovu, útočnost, ostražitost, ostrost a nezávislost se dnes výborně cvičí jako psy služební, lavinové, asistenční a obranáře.

Zbarvení srsti u kníračů ovlivňují lokusy K, E a lokus A v kombinaci s lokusem I

Ovlivnění barvy srsti lokusem E

Lokus E u kníračů ovlivňuje přítomnost tmavé nebo bílé barvy.

E/E - pes je černý

E/e - pes je černý, ale nese také vlohu pro bílou (alela e); při vhodném křížení může mít bílé potomky

e/e - pes je bílý

Ovlivnění barvy srsti lokusem K

Lokus K u kníračů ovlivňuje přítomnost černé barvy, nebo barvy černostříbrné či pepř a sůl. Projev lokusu K je patrný, nese-li pes alespoň jednu alelu E.

KB/KB - pes je černý

KB/ky - pes je černý, ale nese vlohu pro černostříbrnou nebo pepř a sůl (alela ky); při vhodném křížení může mít černostříbrné nebo pepř a sůl potomky

ky/ky - pes je černostříbrný nebo pepř a sůl

Ovlivnění barvy srsti lokusem A v kombinaci s lokusem I

Lokus A v kombinaci s lokusem I (který v homozygotním genotypu i/i ředí barvu na světlou - stříbrnou) u kníračů ovlivňuje přítomnost barvy černostříbrné nebo pepř a sůl. Projev lokusu A je patrný, nese-li pes alespoň jednu alelu E a dvě alely ky. O tom, zda se pojeví barva černostříbrná nebo pepř a sůl rozhoduje alela aw nebo at.

aw/aw - pes má zbarvení pepř a sůl

aw/at - pes má zbarvení pepř a sůl, ale nese vlohu pro černostříbrnou; při vhodném křížení může mít černostříbrné potomky

aw/a - pes má zbarvení pepř a sůl, ale nese vlohu pro recesivní černou, při vhodném křížení může mít černé potomky

at/at - pes je černostříbrný

at/a - pes je černostříbrný, ale nese vlohu pro recesivní černou, při vhodném křížení může mít černé potomky

Přehled barev

U kníračů se můžeme setkat s různou škálou barevných rázů viz tabulka.

Základní zbarvení u Malých kníračů - čistě černá s černou podsadou, pepř a sůl, černo-stříbrná, čistě bílá s bílou podsadou.

Základní zbarvení u Středních kníračů - čistě černá s černou podsadou, pepř a sůl.

Základní zbarvení u Velkých kníračů - čistě černá s černou podsadou, pepř a sůl.

Tab. Genetika zbarvení srsti

Genotyp

Hlavní barva srsti

Přenašečství barvy srsti

EEKBKB

černá

-

EEKBkyawaw

černá

pepř-a-sůl

EEKBkyawat

černá

pepř a sůl, černostříbrná

EEKBkyawa

černá

pepř a sůl, recesivní černá

EEKBkyatat

černá

černostříbrná

EEKBkyata

černá

černostříbrná, recesivní černá

EeKBKB

černá

bílá

EeKBkyawaw

černá

bílá, pepř-a-sůl

EeKBkyawat

černá

bílá, pepř a sůl, černostříbrná

EeKBkyawa

černá

bílá, pepř a sůl, recesivní černá

EeKBkyatat

černá

bílá, černostříbrná

EeKBkyata

černá

bílá, černostříbrná, recesivní černá

eeKBKB

bílá

černá

eeKBkyawaw

bílá

černá, pepř-a-sůl

eeKBkyawat

bílá

černá, pepř-a-sůl, černostříbrná

eeKBkyawa

bílá

černá, pepř-a-sůl, recesivní černá

eeKBkyatat

bílá

černá, černostříbrná

eeKBkyata

bílá

černá, černostříbrná, recesivní černá

eekykyawaw

bílá

pepř-a-sůl

eekykyawat

bílá

pepř-a-sůl, černostříbrná

eekykyawa

bílá

pepř-a-sůl, recesivní černá

eekykyatat

bílá

černostříbrná

eekykyata

bílá

černostříbrná, recesivní černá

EEkykyawaw

pepř-a-sůl

-

EEkykyawat

pepř-a-sůl

černostříbrná

EEkykyawa

pepř-a-sůl

recesivní černá

EEkykyatat

černostříbrná

-

EEkykyata

černostříbrná

recesivní černá

Eekykyawaw

pepř-a-sůl

bílá

Eekykyawat

pepř-a-sůl

bílá, čenostříbrná

Eekykyawa

pepř-a-sůl

bílá, recesivní černá

Eekykyatat

černostříbrná

bílá

Eekykyata

černostříbrná

bílá, recesivní černá

Černá srst

U čistě černých kníračů (obr.1) s černou podsadou má být srst leskle černá, ale můžeme se často setkat s načervenalým zbarvením vousů a obočí, které je u tohoto zbarvení nežádoucí.

Obr. 1. Čistě černá s černou podsadou (genotyp lokusu K je KBKB nebo KBky)

schnauzer_black

.

Srst pepř a sůl

Barva pepř a sůl (obr.2) patří k nejpůvodnějším zbarvením u psů tzv. aguti - zbarvení. Chovatelským cílem u tohoto zbarvení je střední odstín s pravidelným střídáním pigmentované a nepigmentované části chlupu, který navozuje dojem pepře a soli. Povolené jsou barevné odstíny od tmavě ocelově šedé až po stříbřitě šedou. Tmavší a světlejsí místa by měla být pravidelně rozložena po těle. Takto zbarvení jedinci musí vykazovat tmavou masku, kdy výrazné bílé znaky na hlavě, hrudi a na končetínách jsou nežádoucí.

Obr.2. Pepř a sůl (genotyp lokusu K je kyky a lokusu A je awaw, awat, awa)

schnauzer_peper_salt

.

Černostříbrná srst

Černo - stříbrné zbarvení (obr.3.) je schváleno pouze u knírače malého. První černo - stříbrní jedinci se zrodili ze zbarvení pepř a sůl. Zbarvení černo - stříbrné bylo schváleno až v 80 letech 20. století. Chovným cílem je černá krycí srst s černou podsadou a bílé odznaky nad očima, na lících, na vousech, na hrdle, na přední straně hrudi dva dělené trojúhelníky, nad nadprstí hrudních končetin, na tlapách, na vnitřní straně pánevních končetin a kolem řitního otvoru. Čelo, šíje a vnější strana uší by měly být stejně jako krycí srst - černé.

Obr.3. Černo-stříbrné (genotyp lokusu K je kyky a lokusu A je atat nebo at a)

schnauzer_blacksilver

.

Bílá srst

Ještě dříve než černo - stříbrné zbarvení, se vyskytlo u kníračů zbarvení bílé (obr.4), kdy jedinci vznikly pravděpodobně mutací. Do České republiky se poprvé importovali v 80 letech 20 století z německých chovných stanic.

Srst bílého knírače je zcela bez pigmentu, tedy neobsahuje bílou barvu ale je bezbarvá. Mezera v rohovité vrstvě chlupu je vyplněna vzduchem místo barvivem. To má za následek, že toto zbarvení je bílé. Chlup bílého knírače má menší tvrdost a srst je mnohem jemnější než u jiného zbarvení. Bílý knírač ač neukládá barvivo do srsti je pigmentovaný. Pigment se ukládá do kůže. Pokud má bíle zbarvený jedinec červený pigment feomalinin může se u nich objevit červený úhoří pruh na zádech.

Obr.4. Čistě bílá s bílou podsadou (genetotyp lokusu E je „ee")

schnauzer_white