Barevné varianty jezevčíků

Dle plemenného standardu FCI rozdělujeme jezevčíky do tří velikostních rázů se třemi typy a mnoha variantami zabarvení srsti. Krátkosrstí a dlouhosrstí jezevčíci mohou mít srst jednobarevnou, dvoubarevnou či skvrnitou (tygrování, žíhání).

Drsnosrstí jezevčíci mají převážně barvu světlého až tmavého divočáka, případně barvu suchého listí, dále se u nich mohou vyskytnout stejná zabarvení, jako u krátkosrstý ch a dlouhosrstých jezevčíků.

U jezevčíků má význam s ohledem na barvu srsti testovat lokusy A, B, E. Všechny zmíněné lokusy nabízí laboratoř Genomia:

• lokus E
• lokus B
• lokus A
• merle

.

Jednobarevní jezevčíci

Mohou mít srst v barvě červené, žlutočervené a žluté. Všechny tyto odstí ny se vyskytují s černou příměsí nebo bez ní. Jedinec s genotypem bb má nos hnědý. U jedinců s genotypem BB a Bb je barva nosu černá.

Červení jezevčíci

Červená barva srsti se objevuje v různých modifikacích od mahagonové, přes čistě červenou v různých odstínech, červenou s různým stupněm příměsi černé, červenou s hnědým pigmentem, až po červenou s černým krycím vlasem a maskou. Pro tyto jezevčíky je vhodné testovat lokus B a lokus A pro odhalení případného přenašečství sobolí barvy, čokoládové barvy a/nebo pálení.

.

Sobolí jezevčíci

Barevnostní terminologie sobolí barvy u jezevčíků je poněkud matoucí. Obecné označení sobolí představuje u jezevčíků načervenalou barvu s několika černými chloupky, zatímco výše zmíněná červená barva je bez přítomnosti černých chloupků. Pro sobolí jezevčíky má význam testovat lokus A, B, E pro odhalení případného přenašečství pálení, čokoládové a/nebo červené barvy.

.

Dvoubarevní jezevčíci

Dvoubarevní jezevčíci mohou mít srst sytě černou nebo hnědou, v obou případech vždy s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraj i s lechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu.

Černý s pálením

U černých jezevčíků s pálením má význam testovat lokus B pro odhalení přenašečství čokoládové barvy nebo lokus E pro odhalení přenašečství červené barvy.

.

Hnědý s pálením

U hnědých jezevčíků s pálením má význam testovat lokus E pro odhalení přenašečství červené barvy.

.

Žíhaní jezevčíci

Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavým žíháním. Žíhání determinuje lokus K, konkrétně varianta Kbr (brindle alela).

.

Tygrovaní jezevčíci

Tygrování je vlastně forma zředění základní barvy, kdy jsou na srsti vid itelné nepravidelné šedé ne bo béžové skvrny. Tygrování způs obuje mutace v merle gen u; mutace s e vyskytuje u mnoha psích plemen (např u kólií, šeltií, border kólií, australských sheperdů, welsh corgi aj.). Merle mutace neovlivňuje pouze barvu srsti, ale mění také barvu očí, nosu a polštářků tlapek. Jedinci nesoucí merle mutaci mívají často černé oko změněné na světlé až modré.

V souvisloti s merle mutací dochází často k defektům zraku a sluchu. Více informací najdete v samostatném článku věnovaném merle.