Testování koček: FHV-1 Feline Herpes Virus
Feline Herpesvirus
K vyšetření se odebírají vzorky plné krve, nebo stěry sliznice nosu, úst či spojivky sterilním vatovým tampónem (tampony poskytuje laboratoř). Laboratoř odesílá k odběru stěru dva tampony, každý může být použitý pro stěr jiné sliznice. Stěry jsou pak v laboratoři vyšetřeny jako směsný vzorek. Pokud požadujete vyšetření stěrů odděleně, účtujeme dle počtu jednotlivých testovaných vzorků - je třeba na oddělené testování upozornit.
Diagnostika pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR)
Etiologie
Herpetické viry se strukturou řadí mezi dsDNA viry, pro které je typické dlouhodobé přetrvávání v nakaženém organismu. Patří mezi nejrozšířenější viry v živočišné populaci a jsou původci širokého spektra nemocí lidí i zvířat. Zástupcem herpetických virů je Feline Herpesvirus 1 (FHV-1) řadící se se do rodu Varicellovirus. Virus byl poprvé izolován v roce 1958 Crandellem a Maurerem v USA. Stejně jako u jiných alphaherpesvirů dochází po akutní fázi
nemoci k latenci s periodickými virovými reaktivacemi, které bývají někdy spojené s
opětovným propuknutím klinických příznaků. K virové reaktivaci může dojít spontánně, nebo s větší pravděpodobností po stresové situaci. Stresovým faktorem může být účast na výstavě, krytí, změna prostředí, nový člen domácnosti aj. K vylučování viru nemusí docházet bezprostředně po stresové situaci, ale zpravidla se zpožděním 4 - 11 dnů. Během latentní fáze bývá FHV-1 stejně jako CHV (Canine Herpes virus) přítomen v gangliích trojklanného nervu. Při oslabení imunitního systému hostitele se viry aktivují a způsobí opakující se onemocnění. FHV-1 poškozuje slizniční buňky epitelu, je příčinou kočičí virové rhinotracheitidy (Rhinotracheitis contagiosa felium) a onemocnění očí.
Způsob přenosu
V akutní fázi je vir přítomen převážně v nosním, očním a ústním sekretu. K přenosu dochází do značné míry přímým kontaktem s nakaženou kočkou nebo kojením koťat nakaženou matkou. Zda se u koťat infekce rozvine, závisí na hladině protilátek získaných od matky. Doposud není evidován případ přenosu FHV-1 in utero (přenos z matky na koťata v průběhu nitroděložního vývoje) a není znám jiný hostitel než kočka.
Akutně infikovaná zvířata jsou jednoznačně jedním z nejvíce významných zdrojů viru. Latentně infikované kočky (přenašeči) mohou vir spontánně vylučovat a infikovat kočky s oslabenou imunitou (dle Smith K. C. at col. 1997). Je pravděpodobné, že prakticky všechny kočky, které prodělaly akutní fázi FHV-1, jsou přenašeči tohoto onemocnění. Avšak, jen méně než polovina z nich jsou epidemiologicky závažné (tj. vylučují virus v přirozených podmínkách).
Ve velkých chovatelských stanicích se špatnými hygienickými návyky je rizikem přenosu kontaminace kočičích odpočívadel, krmení či pomůcek k péči o srst. Ve volném prostředí má FeHV-1 poměrně krátkou životnost. Můžeme jej eliminovat pravidelným úklidem běžnými desinfekčními prostředky a praním pelíšků kočky.
Sekundární virémie (stav, kdy virus koluje v krevním řečišti do různých orgánů) je málo pravděpodobná. Může se však vyskytnout u novorozených koťat, nebo jedinců s výrazně oslabenou imunitou. Při závažnějším průběhu onemocnění může vést k nekróze epitelu dýchacích cest a osteolytickým změnám v nosní kosti. FHV-1 nejraději hospodaří v okrajových částech těla vyznačujících se nižší teplotou.
Diagnostika pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR)
PCR identifikuje FHV-1 amplifikací specifické sekvence virové DNA. Velkou výhodou tohoto postupu je specifita a extrémně vysoká citlivost reakce. K vyšetření se odebírají vzorky plné krve, nebo stěry sliznice nosu, úst či spojivky sterilním vatovým tampónem (tampony poskytuje laboratoř).
Nedávné studie, zaměřené na detekci přítomnosti DNA kočičího herpesviru pomocí PCR a metodu stanovení protilátek proti FHV-1, prokázaly vyšší citlivost metody PCR. Jelikož v době, kdy protilátky proti herpesviru u kočky již klesají, byla zjištěna dlouhodobější přítomnost virové DNA v sekretu infikovaných koček.
Klinické příznaky
Prvními známkami bývají deprese, kýchání, nechutenství a horečka, následuje zvýšená produkce očního a nosního sekretu. Tyto počáteční klinické příznaky mohou být doprovázeny nadměrným slintáním. V závažných případech se rozvíjí dušnost a kašel. Poměrně častý je vznik vředů v dutině ústní. U mladých nebo oslabených zvířat se může objevit primární virová pneumonie.
FHV-1 je spojen s celou řadou onemocnění očí a očního okolí u koček:
• akutní konjuktivitida novorozenců (ophthalmia neonatorum) - v období před otevřením víček zapříčiňuje tvorbu hnisu pod víčky, způsobuje rozsáhlé poškození rohovky, v těžkých případech i její prasknutí
• zánět spojivek (conjunctivitis) - herpes virus je hlavní příčinou vzniku akutního a chronického zánětu spojivek; zánět je obvykle bilaterální, doprovázený překrvením, zvýšenou sekrecí z oka; vyskytuje se většinou bilaterálně, po inkubační době 2 - 6 dnů, ve většině případů klinické příznaky odezní v rozmezí 10-20 dnů
• zánětlivé onemocnění oční rohovky (keratitis) - vlivem FHV-1 dochází ke vzniku dendritických vředů na rohovce
• chronická stromální keratitida (Chronic stromal keratitis) - vzniká u opakujících se zánětů rohovky vlivem FHV-1, dochází při ní k chronickým zánětlivým změnám jako např. neovaskularizace, zánětlivé infiltrace, pigmentace, jizvy a fibróza
• srůst víčka s oční bulvou (symblepharon) - vzniká v důsledku těžkých zánětů, v těžších případech narušuje pohyb oka, vede ke zničení žlázy slzných kanálků
• Sekvestrace kočičí rohovky (Feline Corneal Sequestration) - jedná se o neprůhledný, tmavě hnědý až černý útvar na rohovce, který je ve skutečnosti mrtvým kusem rohovkové tkáně. Ke vzniku Sequester dochází u různých plemen koček v různém věku. Predisponovanými plemeny s nejvyšší frekvencí výskytu jsou kočky perské, Siamské, Burmské a Himalajské.
• kalcifikující keratopatie (Calcific band keratopathy) - ukládání vápníku do vředů na rohovce
• přední zánět duhovky, cévnatky a řasnatého tělíska (Anterior uveitis) - u lidí byla prokázána vazba mezi přítomností HSV-1 (lidským herpesvirem) a přítomností přední uveitidy. Výzkum naznačuje, že FHV-1 může být příčinou přední uveitidy u koček.
Léčba
Prognóza je dobrá u většiny koček. Nicméně, starší kočky a koťata se slabým imunitním systémem zpravidla nereagují dobře na léčbu. Terapie onemocnění herpesvirem je vždy celková, založená na kombinaci antibiotik a antivirotik a lokální, zaměřená na podávání protizánětlivých preparátů. Podpůrná léčba spočívá v rehydrataci (zavodňování organismu), ve zlepšování stavu výživy a podávání L-lysinu, aplikaci α-interferonu a vitamínových doplňků stravy. Oči je dobré vyplachovat a zvlhčovat pomocí dostupných očních kapek a mastí. Dostupné vakcíny nezabraňují propuknutí infekce, pouze pomáhají potlačit klinické příznaky nemoci tím, že aktivují imunitní systém kočky. Koťata jsou do osmi týdnů chráněna protilátkami, které získají v mateřském mléce. Doporučuje se také udržovat nemocné zvíře v teple, protože k množení herpesviru nedochází při teplotách vyšších než 37 ˚C. V postižených chovech je vhodné zavést příslušná hygienická opatření. FHV-1 je velmi citlivý na běžné desinfekční prostředky.
Reference:
Rosalind G., Susan D., Alan R., Etienne T.: Feline herpesvirus, Vet. Res. 38 (2007) 337–354
David Gould: FELINE HERPESVIRUS-1 Ocular manifestations,diagnosis and treatment options
, Journal of Feline Medicine and Surgery (2011) 13, 333–346
SE Andrew, College of Veterinary Medicine, University of Florida: Ocular manifestations of feline herpesvirus, Journal of Feline Medicine and Surgery (2001) 3, 9–16
Smith K. C. Herpesviral abortion in domestic animals. Vet J 1997;153(3):239-44.