Testování psů: Cystinurie I-A

Cystinurie u Novofundlanďanů a Landseerů

Cystinurie je autozomálně recesivní dědičně podmíněná metabolická porucha transportu aminokyselin (cystinu, ornitinu, lysinu, argininu) v ledvinách. Tato nemoc se vyskytuje u různých zivočišných druhů včetně člověka. U člověka lze rozlišit klinicky a biochemicky rozdílné formy nemoci - typ I a non-typ I (typ II a typ III), které jsou spojovány s mutacemi v genu SLC31 (rBAT) a SLC79. Cystinurie typu I je nejběžnější forma.

Cystin je v kyselém prostředí špatně rozpustný. U jedinců postižených cystinurií dochází k shromažďování nerozpustného cystinu v moči (moč je kyselá) a následkem toho dochází k tvorbě krystalů cystinu a posléze i močových kamenů - konkrementů, tj. k nemoci urolitiáze (Segal a Thier 1995). Tyto konkrementy mohou vést k nepříjemným zdravotním komplikacím jako je např.: dráždění močových cest, stagnace moči, náchylnost k častějším infekcím močového ústrojí či dokonce k úplnému uzávěru močových cest. O tom, jak velké množství krystalů cystinu vznikne a jak bude vypadat průběh nemoci, rozhoduje mnoho faktorů, např. pohlaví nemocného, pH moči a její hustota. Čím je moč kyselejší, tím lépe cystin krystalizuje. Zahuštěná moč většinou obsahuje větší množství cystinu - stavebního materiálu krystalů, proto je zde vyšší riziko tvorby močového písku a kamenů. Nemoc postihuje více samce, protože mají delší močové cesty než samice. K nejčastějšímu omezení průtoku dochází v místech, kde močová trubice mění směr.

Cystinurie byla pozorována u více než 60 plemen psů (Brand a Cahill 1936). Porucha podobná lidské cystinurii typu I je charakteristická pro novofundlanského psa a dědí se jako autosomální recesivní znak (Casal et al. 1995). U novofundlanských psů s cystinurií byla identifikována nesmyslná mutace v exonu 2 genu SLC31 . Následně byl vyvinut specifický test identifikující mutaci v tomto genu pro diagnózu a kontrolu cystinurie u novofundlanských psů. Klinické příznaky způsobené urolitiázou byly u novofundlanských psů patrné kolem 4 až 6 měsíce věku. Hladiny cystinu, lysinu, ornitinu a argininu v moči postižených homozygotních jedinců výrazně vzrůstaly, ale byly normální u heterozygotů (přenašečů).

Testováni byli i zástupci jiných plemen, u nich však nebyla prokázána žádná mutace v kódující oblasti SLC31 (Henthorn S. P. et. al. 2000). Cystinurie je  zdokumentována u několika dalších masožravých druhů včetně norka, vlka (Bovee et al. 1981), kočky (DiBartola et al. 1991). Stejně jako u lidí existuje mezi psími plemeny trpícími cystinurií klinická různorodost. Míra postižení souvisí s věkem, kdy dojde k objevení prvních cystinových kaménků. Z testování vyplývá, že cystinurie u psů je geneticky heterogenní. Vzhledem k příbuznosti plemen novofundlanského psa a plemene Landseer lze očekávat mutaci stejného genu i u tohoto plemene.

Ve studii, která probíhala ve spolupráci s Rakouskem v roce 2002 (Urs Giger, Acvim & Ecvim, University of Pennsylvania), bylo z 1400 vyšetřených novofundlandských psů 1 % postiženo cystinurií, ale 20 % bylo přenašečem mutované alely, kterou by v případě plemenitby přenášeli na potomky. V případě spojení dvou heterozygotů (přenašečů mutace) je riziko postižení potomstva 25 %. Doporučujeme proto provádění specifického DNA testu u jedinců plemene novofundlanského psa a plemene Landseer s podezřením na cystinurii. Vyšetření doporučujeme rovněž u všech jedinců novofundlanského plemene a plemene Landseer, kteří mají být použiti k plemenitbě.

Děkujeme doktoru Urs Giger, University of Pennsylvania School of Veterinary Medicine, za pomoc při zavádění metodiky.

Zdroje:
Bovee KC, Bush M, Dietz J, Jezyk P, Segal S: Cystinuria in the maned wolf of South America. Science (1981) 212:919-920
Brand E, Cahill GF: Canine cystinuria. III. J Biol Chem (1936) 114:XV
Casal ML, Giger U, Bovee KC, Patterson DF: Inheritance of cystinuria and renal defect in Newfoundlands. J Am Vet Med Assoc (1995) 207:1585-1589
DiBartola SP, Chew DJ, Horton ML: Cystinuria in a cat. J Am Vet Med Assoc (1991) 198:102-104
Henthorn PS, Liu J, Gidalevich T, Fang J, Casal ML, Patterson DF, Giger U.: Canine cystinuria: polymorphism in the canine SLC3A1 gene and identification of a nonsense mutation in cystinuric Newfoundland dogs. Hum Genet (2000) 107:295-303
Segal S, Thier SO.: Cystinuria. In: Scriver C (ed) Metabolic and molecular bases of inherited disease, 7th edn. McGraw-Hill, New York, (1995) pp 3581-3601
Tichá V. Cystinurie - dědičně podmíněná metabolická porucha psů, [online], [citováno 1. června 2008], dostupné z WWW: http://www.veterina-info.cz/
Diseases of the Kidneys [online], [citováno 1. června 2008], dostupné z WWW: http://www.vin.com/proceedings/Proceedings.plx?CID=WSAVA2002&PID=2621