Testování psů: DM pro Bernské salašnické psy
Degenerativní myelopatie (DM) u Bernského salašnického psa
Degenerativní myelopatie (DM) je progresivním neurodegenerativním onemocněním, které se zpravidla objevuje u široké škály psích plemen kolem osmého roku jejich života. V současnosti je dokonce známo již 124 plemen, která mohou být degenerativní myelopatií postižena (Zeng et al. 2014). Široká distribuce mutace mezi plemeny naznačuje původ již z dob, kdy plemena nebyla tak diverzifikovaná. Příznaky provázející toto onemocnění jsou velice závažného charakteru. Po 3 – 5 letech od prvního projevu nemoci většinou dochází k úmrtí postiženého jedince. Od postupné ztráty schopnosti pohybu se stav zhoršuje až do úplného ochrnutí. V mnoha případech pes bývá přibližně rok od objevení prvních symptomů utracen.
Příčinou degenerativní myelopatie je povětšinou mutace v genu superoxidismutáza 1 (SOD1 A) v jehož kódující oblasti dochází k záměně nukleotidu G za nukleotid A (c.118G>A). Superoxiddismutáza I je celkově velice problematickým genem ve kterém bylo detekováno již 160 různých mutací (Crisp et al., 2013). Na rozdíl od ostatních psích plemen Bernští salašničtí psi, kteří jsou dominantní homozygoti v tomto genu a teoreticky by měli být zdraví, mohou oproti očekávání též podlehnout DM. Právě u nich bylo zjištěno, že za toto onemocnění může být zodpovědná i úplně jiná mutace v genu SODI (SODI B). Konkrétně se jedná o záměnu nukleotidu A za nukleotid T (c.52A>T), která je mnohem vzácnější než mutace c.118G>A, a která se objevuje pouze u Bernských salašnických psů.
DM je geneticky dědičnou autozomálně recesivní chorobou, a tudíž se projevuje u jedinců, kteří od obou svých rodičů získají mutovaný gen. Raritně se však toto onemocnění může projevit i u heterozygotů, i když s mnohem menší frekvencí výskytu.
Jelikož je klinickou diagnózu možno provést až posmrtně, představuje molekulárně genetická analýza výbornou metodu pro předčasné zjištění toho, zdali je u jedince riziko, že u něj myelopatie buď propukne a nebo ji, v případě své heterozygotnosti v tomto genu, předá do dalších generací.
Dědičnost degenerativní myelopatie u Bernských salašnických psů je velice složitá, jelikož je ovlivňována dvěma mutacemi, které mohou mít navíc specifické projevy.
.
Genotypy SOD1A (c.118G>A) a SOD1B (c.52A>T) v rámci jedince
- Zdravý jedinec (N/N) = Tested Genetically Normal = jedinec bez mutací
- Přenašeč, případně rizikový jedinec (N/P) = Tested Genetically Carrier = heterozygot, který přenáší jednu či obě záměny, někteří přenašeči mutace mohou mít zvýšené riziko propuknutí degenerativní myelopatie
- Postižený jedinec (P/P) = Tested Genetically Affected = recesivní homozygot, který má dvě mutace v SOD1A nebo dvě mutace v SOD1B nebo všechny čtyři mutace SOD1A i SOD1B
SOD1B |
SOD1A |
||
G/G (=N/N) |
G/A (=N/P) |
A/A (=P/P) |
|
A/A (=N/N) |
N/N zdravý |
N/SOD1A |
SOD1A/SOD1A |
A/T (=N/P) |
N/SOD1B |
SOD1A/SOD1B |
Tento genotyp nebyl zatím |
T/T (=P/P) |
SOD1B/SOD1B |
Tento genotyp nebyl zatím u psů nalezen. |
Tento genotyp nebyl zatím |
.
Křížení různých genotypů
N/N + N/N |
Pokud bychom křížili dva zdravé jedince, tak ve výsledném vrhu budou všichni potomci též zdraví. |
N/N + N/SOD1A nebo N/SOD1B |
V případě křížení zdravého jedince (N/N) a heterozygotního jedince pro jednu z mutací (N/SOD1A nebo N/SOD1B) by bylo teoreticky 50% potomků zdravých (N/N), 50 % potomků by byli přenašeči (N/SOD1A nebo N/SOD1B). |
N/N + SOD1A/SOD1A nebo SOD1B/SOD1B |
Pokud bychom křížili zdravého (N/N) a postiženého jedince (SOD1A/SOD1A nebo SOD1 B/SOD1B), tak by všichni jejich potomci byli přenašeči (N/SOD1A nebo N/SOD1B). |
N/SOD1A nebo N/SOD1B + SOD1A/SOD1A nebo SOD1B/SOD1B |
Křížení přenašeče (N/SOD1A nebo N/SOD1B) a postiženého jedince (SOD1A/SOD1A nebo SOD1B/SOD1B) by teoreticky zapříčinilo vznik 50 % postižených jedinců a 50% přenašečů. |
N/SOD1A + SOD1B/SOD1B nebo N/SOD1B + SOD1A/SOD1A |
Křížení přenašeče N/SOD1A a postiženého jedince SOD1B/SOD1B dá za vznik 50% potomkům přenášejícím mutaci N/SOD1 B a 50% potomkům, kteří budou složení heterozygoti SOD1A/SOD1B. Křížením přenašeče N/SOD1B a postiženého jedince SOD1A/SOD1A vznikne 50% přenašečům N/SOD1A a 50% složených heterozygotů SOD1A/SOD1B. |
N/SOD1A + N/SOD1A nebo N/SOD1B + N/SOD1B |
Ve výsledném vrhu: 25 % potomků zdravých (N/N), 50 % potomků by byli přenašeči (N/SOD1A nebo N/SOD1B) a 25 % potomků nemocných (SOD1A/SOD1A nebo SOD1B/SOD1B). |
N/SOD1A + N/SOD1B |
Složení heterozygoti dají ve výsledném vrhu teoreticky 25 % potomků zdravých (N/N), 25 % potomků by byli přenašeči N/SOD1A, 25 % potomků by byli přenašeči N/SOD1B a 25 % potomků nemocných (SOD1A/SOD1B). |
SOD1A/SOD1B + SOD1A/SOD1B |
Ve výsledném vrhu bude 25% potomků SOD1A/SOD1A, 25% potomků SOD1B/SOD1B a 50% SOD1A/SOD1B. |
.
Reference:
Crisp, Matthew J., et al. "Canine degenerative myelopathy: biochemical characterization of superoxide dismutase 1 in the first naturally occurring non-human amyotrophic lateral sclerosis model." Experimental neurology 248 (2013): 1-9.
Pfahler, S., et al. "Degenerative myelopathy in a SOD1 compound heterozygous Bernese mountain dog." Animal genetics 45.2 (2014): 309-310.
Wininger, F. A., et al. "Degenerative myelopathy in a Bernese Mountain Dog with a novel SOD1 missense mutation." Journal of Veterinary Internal Medicine 25.5 (2011): 1166-1170.
Zeng, R., et al. "Breed Distribution of SOD1 Alleles Previously Associated with Canine Degenerative Myelopathy." Journal of Veterinary Internal Medicine 28.2 (2014): 515-521.
Seznam ras
Objednáte-li tento kombinovaný test, budou provedeny následující základní testy:
- DM* (SOD1A)
- DM* (SOD1B)