Maďarský ohař

Varianty srsti u Maďarského ohaře (Hungarian Vizsla)

U maďarského ohaře existují čtyři varianty srsti – krátkosrstá (shorthaired; smooth), drátosrstá (wirehaired), dlouhá drátosrstá (longhaired wirehair) a dlouhá hladkosrstá (longhaired non-wire). Z těchto čtyř typů jsou však pouze první dvě varianty uznávány jako oddělená plemena (Maďarský krátkosrstý ohař a Maďarský drátosrstý ohař). Dlouhosrsté varianty nejsou uznávány jako separátní plemena z důvodu jejich recesivní dědičnosti (genotyp FGF5/FGF5), díky které se mohou objevit v jakémkoliv vrhu. Stačí aby oba rodiče, byli nositelem recesivní alely (FGF5) a následkem toho je zcela možný vznik potomka v dlouhosrsté variantě. Obecně, variabilita srsti je u maďarských ohařů ovlivňován zejména geny FGF5 a RSPO2.

Dlouhosrstost

Pro zjištění, zdali je jedinec přenašečem dlouhosrsté varianty, je ideální vyšetření genu FGF5. Heterozygoté (N/FGF5) na své recesivní alele (FGF5) nesou mutaci c.284G>T v tomto genu, která je zodpovědná za vznik dlouhé srsti. Jelikož je dlouhosrstá varianta nežádoucí, je vhodné vybraný pár před krytím vyšetřit, a zajistit tak, aby potomci měli vzhled podle standardu.


Pokud bychom totiž křížili dva krátkosrsté heterozygotní jedince (N/FGF5; přenašeče dlouhosrsté varianty), ve výsledném vrhu by bylo teoreticky:

  • 25 % krátkosrstých dominantních homozygotů (N/N),

  • 50 % krátkosrstých heterozygotů (N/FGF5; přenašečů dlouhosrsté varianty),

  • 25 % dlouhosrstých recesivních homozygotů (FGF5/FGF5).


V případě křížení, kdy by byl heterozygotní (N/FGF5) pouze jeden z rodičů a druhý rodič by byl dominantní homozygot (N/N), by mohlo vzniknout teoreticky:

  • 50 % heterozygotů (N/FGF5),

  • 50 % dominantních homozygotů (N/N).

Drátosrstost

Drátosrstost je dominantně děděným vzhledem způsobeným inzercí v genu RSPO2. Drátosrstí ohaři, kteří jsou v tomto genu heterozygoté (ins/wt), přenáší na své recesivní alele (wt) variantu, která vede ke vzniku hladké srsti (non-wire). Vyšetření genu RSPO2 je vhodné pro zjištění, zdali náhodou drátosrstý jedinec není v tomto genu heterozygotní a při křížení ve výsledném vrhu nezapříčiní vznik recesivních (non-wire; hladkosrstých) homozygotů. Štěňata drátosrstých ohařů se rodí s hladkou srstí, která se až ve stáří od 6 týdnů do 4 měsíců začíná přeměňovat na specifickou drátovitou. Avšak u některých z těchto štěňat k této změně srsti nedojde a zůstane u nich zachována srst hladká. Tento případ nastává pokud jsou kryti dva heterozygoti, kdy každý z nich na potomka přenese recesivní alelu (wt) zodpovědnou za hladkou srst.

Pokud by oba jedinci z vybraného chovného páru byli heterozygoti, ve vrhu by následně teoreticky bylo:

  • 25 % drátosrstých dominantních homozygotů (ins/ins),

  • 50 % drátosrstých heterozygotů (ins/wt; přenašečů hladkosrsté varianty),

  • 25 % hladkosrstých recesivních homozygotů (wt/wt).

Pokud by byl heterozygotem jen jeden z rodičů, vzniklo by teoreticky:

  • 50 % heterozygotů (ins/wt; přenašečů hladké srsti),

  • 50 % dominantních drátosrstých homozygotů (ins/ins).

Nejlepší možností, kterou může chovatel při této nejistotě udělat, je otestovat gen RSPO2 a vyvarovat se krytí dvou přenašečů hladké srsti. Tak lze s jistotou zaručit přenesení požadovaných vloh do dalších generací.


.

Objednejte testy:

FGF5

RSPO2