Varianty srsti u Maďarského ohaře (Hungarian Vizsla)

U maďarského ohaře existují čtyři varianty srsti – krátkosrstá (shorthaired; smooth), drátosrstá (wirehaired), dlouhá drátosrstá (longhaired wirehair) a dlouhá hladkosrstá (longhaired non-wire). Z těchto čtyř typů jsou však pouze první dvě varianty uznávány jako oddělená plemena (Maďarský krátkosrstý ohař a Maďarský drátosrstý ohař). Dlouhosrsté varianty nejsou uznávány jako separátní plemena z důvodu jejich recesivní dědičnosti (genotyp FGF5/FGF5), díky které se mohou objevit v jakémkoliv vrhu. Stačí aby oba rodiče, byli nositelem recesivní alely (FGF5) a následkem toho je zcela možný vznik potomka v dlouhosrsté variantě. Obecně, variabilita srsti je u maďarských ohařů ovlivňován zejména geny FGF5 a RSPO2.

Dlouhosrstost

Pro zjištění, zdali je jedinec přenašečem dlouhosrsté varianty, je ideální provést kompletní test genu FGF5 zahrnující 4 genové varianty ((c.284G>T, c.556_571del16, c.559_560dupGG, c.578C>T).

U maďarských ohařů je za dlouhou srst nejčastěji odpovědná jen mutace c.284G>T FGF5 genu, nicméne nelze vyloučit přítomnost i vzácnějších genových variant. Další text nepředpokládá přítomnost vzácnějších variant, byť je teoreticky vyloučit nelze.

Heterozygoté (N/FGF5) jsou krátkosrstí, ale přenáší mutaci c.284G>T FGF5 genu, což je vloha pro dlouhou srst. Aby se předešlo narození štěňat s dlouhou srstí, nesmí se umožnit spojení dvou přenašečů dlouhosrstosti (dvou heterozygotů). Pokud bychom totiž křížili dva krátkosrsté heterozygotní jedince (N/FGF5; přenašeče dlouhosrsté varianty), ve výsledném vrhu by bylo teoreticky:

• 25 % krátkosrstých dominantních homozygotů (N/N),

• 50 % krátkosrstých heterozygotů (N/FGF5; přenašečů dlouhosrsté varianty),

• 25 % dlouhosrstých recesivních homozygotů (FGF5/FGF5).

V případě křížení, kdy by byl heterozygotní (N/FGF5) pouze jeden z rodičů a druhý rodič by byl standardně krátkosrstý (dominantní homozygot N/N), by mohlo vzniknout teoreticky:

• 50 % heterozygotů (N/FGF5), přenašečů dlouhé srsti,

• 50 % dominantních homozygotů (N/N).

Tedy je-li jeden z páru přenašeč N/FGF5, druhý musí být N/N, čímž se zamezí narození potomků s dlouhou srstí.

.

Drátosrstost

Drátosrstost je dominantně děděným vzhledem způsobeným inzercí v genu RSPO2. Drátosrstí ohaři, kteří jsou v tomto genu heterozygoté (ins/wt), přenáší na své recesivní alele (wt) variantu, která vede ke vzniku hladké srsti (non-wire). Vyšetření genu RSPO2 je vhodné pro zjištění, zdali náhodou drátosrstý jedinec není v tomto genu heterozygotní a při křížení ve výsledném vrhu nezapříčiní vznik recesivních (non-wire; hladkosrstých) homozygotů. Štěňata drátosrstých ohařů se rodí s hladkou srstí, která se až ve stáří od 6 týdnů do 4 měsíců začíná přeměňovat na specifickou drátovitou. Avšak u některých z těchto štěňat k této změně srsti nedojde a zůstane u nich zachována srst hladká. Tento případ nastává pokud jsou kryti dva heterozygoti, kdy každý z nich na potomka přenese recesivní alelu (wt) zodpovědnou za hladkou srst.

Pokud by oba jedinci z vybraného chovného páru byli heterozygoti, ve vrhu by následně teoreticky bylo:

• 25 % drátosrstých dominantních homozygotů (ins/ins),

• 50 % drátosrstých heterozygotů (ins/wt; přenašečů hladkosrsté varianty),

• 25 % hladkosrstých recesivních homozygotů (wt/wt).

Pokud by byl heterozygotem jen jeden z rodičů, vzniklo by teoreticky:

• 50 % heterozygotů (ins/wt; přenašečů hladké srsti),

• 50 % dominantních drátosrstých homozygotů (ins/ins).

Prevencí narození štěňat nechtěné vzhledové varianty je provedení genetického testu u rodičů.

.

Objednejte testy:

FGF5 základní test pouze c.284G>T varianty

RSPO2