Hyperurikosurie

Hyperurikosurie je onemocnění projevující se nadměrným vylučováním kyseliny močové do moči. Postižení trpí močovými kameny.

Onemocnění se vyskytuje u plemen dalmatin, buldok, černý ruský teriér, americký stafordšírský teriér, retrívr, Parson Russell teriér, jihoafrický Boerboel, výmarský ohař, velký münsterlandský ohař, německý ovčák; nevylučuje se přítomnost i u jiných psích plemen (Karmi et. al 2010).

Alantoin je konečným produktem katabolismu purinů u všech savců s výjimkou člověka, lidoopů a psího plemena Dalmatin. Lidé a dalmatini produkují kyselinu močovou, což vede k zvyšování koncentrace kyseliny močové v krvi a moči a může vést k závažným zdravotním problémům. Mechanismus, jakým vznikají vysoké hladiny kyseliny močové v krvi, je ale u obou druhů odlišný.

V ledvinách lidí a primátů, je kyselina močová filtrována glomeruly a pak je část reabsorpována v proximálních tubulech, kde opět vstupuje do oběhu. Během evoluce primátů se nahromadilo několik nesmyslných mutací v enzymu urátoxidasa (katalyzuje oxidaci kyseliny močové na alantoin), což vedlo k umlčení funkce enzymu a k zvýšení koncentrace kyseliny močové v krvi a moči. Kyselina močová volně cirkuluje ve formě kyseliny močové nebo soli kyseliny močové v plazmě, kde slouží jako volný radikál. Kyselina močová tak predisponuje člověka k ledvinovým kamenům a dně.

U dalmatinů je schopnost reabsorpce kyseliny močové v proximálním tubulu zcela ztracena díky mutaci v urát-transportním proteinu; vylučování kyseliny močové je rovno nebo překračuje rychlost glomerulární filtrace. U dalmatinů došlo tedy k poruše metabolismu moči, což způsobilo, že dalmatini vylučují kyselinu močovou namísto alantoinu. Kyselina močová vytváří u dalmatinů močové kameny. Tato vlastnost byla pravděpodobně v chovu dalmatinů vyšlechtěna díky upřednostňování psů s výrazným tečkováním. Specifický vzor srsti vznikl kombinací nejméně tří různých mutací:

• 1) mutací pro bílou barvu srsti (MITF gen, Karlsson et al. 2007),
• 2) dominantní mutací v lokusu T způsobující tečkování (Little 1957),
• 3) mutací ovlivňující velikost teček - právě s touto mutací je pravděpodobně segregována mutace zodpovědná za vznik hyperurikosurie (Schaible 1976).

Protože všichni psi plemene dalmatin jsou homozygotní pro toto metabolické onemocnění, byl v letech 1973 v USA zahájen projekt backcross. Tento projekt vznikl za účelem vymýtit defektní gen, vedl ho Dr. Robert Schaible, který záměrně křížil dalmatiny s pointery (Schaible 1986). Vznikalo potomstvo, které mělo nízkou hladinu kyseliny močové tzv. LUA a potomstvo s vysokou hladinu kyseliny močové tzv. HUA. V chovu se dále křížili jen potomci LUA s čistokrevnými dalmatiny. Americká plemenná kniha tomu nebyla nejprve nakloněna, u potomstva LUA se mohl objevil horší exteriér (formát těla, tečkování) ale i povaha. Po desítkách let selekce tito LUA psi již mají vystaven rodokmen (AKC). Tento projekt podporuje mnohem více chovatelů, s LUA dalmatiny se můžete setkat už i v Evropě např. v Německu, Anglii.

Dnes je již dostupný DNA test, který spolehlivě odhalí gen způsobující nadměrné vylučování kyseliny močové. Hyperurikosurie u psů je způsobena jednonukleotidovou záměnou c.G563T (p.C188F) v SLC2A9 genu (gen pro urát-transporter) (Bannasch et al. 2008). Hyperurikosurie je dědičné autozomálně recesivní onemocnění. To znamená, že nemoc se projeví pouze u jedinců, kteří zdědí mutaci od obou svých rodičů - tito jedinci se nazývají postižení homozygoté. Jedinci pouze s jednou mutovanou alelou jsou přenašeči nemoci bez klinických příznaků.

Téměř všichni psi plemene dalmatin, s výjimkou LUA dalmatinů, jsou postiženi hyperurikosurií - postižení homozygoté - mají mutaci v obou alelách genu SLC2A9.  Stejná mutace byla nalezena i plemen buldok, černý ruský teriér, americký stafordšírský teriér, retrívr, Parson Russell teriér, jihoafrický Boerboel, výmarský ohař, velký münsterlandský ohař, německý ovčák; nevylučuje se přítomnost i u jiných psích plemen (Karmi et. al 2010).

.

Reference:

N. Karmi, E.A. Brown, S.S. Hughes, B. McLaughlin, C.S. Mellersh, V. Biourge, and D.L. Bannasch: Estimated Frequency of the Canine Hyperuricosuria Mutation in Different Dog Breeds; J Vet Intern Med 2010;24:1337-1342

Karlsson EK, Baranowska I, Wade CM, Salmon Hillbertz NH, Zody MC, et al. (2007) Efficient mapping of mendelian traits in dogs through genome-wide association. Nat Genet 39: 1321-1328.

Little C (1957) The Inheritance of coat color in dogs. New York: Howell Book House. 194 p.

Schaible R (1976) Linkage of a pigmentary trait with a high level of uric acid excretion in the Dalmatian dog. Genetics 83: S68.

Schaible RH. Genetic predisposition to purine uroliths in Dalmatian dogs Veterinary Clinics of North America. Small Animal Practice. 1986;16:127–131.

Bannasch D, Safra N, Young A, Karmi N, Schaible RS, et al. (2008) Mutations in the SLC2A9 Gene Cause Hyperuricosuria and Hyperuricemia in the Dog. PLoS Genet 4(11): e1000246. doi:10.1371/journal.pgen.1000246