Epilepsie Lafora

Statistický přehled výsledků testů epilepsie Lafora 18.4.2018

Statistický přehled výsledků testů epilepsie Lafora 18.9.2018

Statistický přehled výsledků testů epilepsie Lafora 1.10.2019

Genetický test na epilepsii typu Lafora je akreditovaný Českým institutem pro akreditaci.

Epilepsie je jedna z nejčastějších chronických neurologických onemocnění u psů. Uvádí se, že postihuje přibližně 5 % psů. Onemocnění Lafora je typ dědičné epilepsie, objevující se u některých plemen. Poprvé byla zjištěna u drsnosrstých jezevčíků trpasličích. Například ve Velké Británii trpí touto autozomálně recesivní progresivní nemocí více než 5 % čistokrevných trpasličích drsnosrstých jezevčíků. Mezi další plemena, u kterých se s tímto onemocněním setkáváme, patří např. baset, trpasličí a velký pudl, pointer, velškorgi nebo bígl... Vzhledem k nepříbuznosti některých plemen, trpících epilepsií Lafora, se zdá, že ke vzniku mutace došlo opakovaně a rozšířena byla inbreedingem.

Klinické příznaky se zpravidla začnou objevovat až ve věku 5 - 6 let psa nebo později. Zahrnují především myoklonus (nepravidelné prudké záškuby svalů typické pro epilepsii) a s postupem času se kromě zvyšování frekvence záchvatů a nekontrolovatelného škubání přidávají i jiné neurologické symptomy jako ataxie, mrkání, slepota nebo demence. U záchvatů je kromě záškubů běžná i rigidita, zvukové projevy, slinění, močení nebo stav bezvědomí. Epileptický záchvat může být vyvolán buď spontánně nebo blikajícím světlem, náhlými zvuky nebo pohybem, zejména v blízkosti hlavy psa.

Tato forma epilepsie je neléčitelná a fatální. Terapie je v současnosti omezena na léčbu záchvatů, vhodná dieta a léky je pomohou udržet na uzdě.

Byl identifikován NHLRC1 gen odpovědný za epilepsii typu Lafora u bíglů a trpasličích drsnosrstých jezevčíků. V prosinci 2018 byla stejná mutace nalezena také u čivav. Dysfunkce genu vede k agregaci a akumulaci polysacharidů a vzniku glykogenových partikulí (tzv. Laforova tělíska). NHLRC1 kóduje E3-ubiquitin ligázu (malin), který reguluje laforin. Zjednodušeně řečeno, gen NHLRC1 se podílí na ochráně tkání před akumulací sacharidů. Případnou mutací se ochranná schopnost ztrácí. Laforova tělíska postupně narůstají v centrálním nervovém systému, kde působí neurotoxicky. Kromě mozkové tkáně se tato tělíska ukládají ve svalech, kůži, játrech a srdci. Jedná se vlastně o onemocnění metabolismu glykogenu, které se projevuje jako progresivní myoklonická epilepsie.

V genu  NHLRC1 gen dochází k nestabilní expanzi 12-meru (sekvenci o dvanácti nukeotidech, která se několikrát opakuje). Zdravý pes má v genu jeden nebo dva 12-mery, přičemž může nést kombinaci:

• N2/N2 (od každého rodiče zdědil dva 12-mery),
• N3/N3 (od každého rodiče zdědil tři 12-mery),
• N2/N3 (od jednoho rodiče zdědil dva 12-mery a od druhého rodiče zdědil tři 12-mery).

Mutovaná alela může mít různé množství opakujících se 12-merů, obvyklý počet opakování je 19-26. Mutovaná alela označována P. Pes postižený epilepsií Lafora má genotyp P/P. Pes přenašeč epilepsie Lafora může mít genotypy N2/P nebo N3/P.

Dědičnost epilepsie typu Lafora je autozomálně recesivní, což znamená, že musí být přítomny dvě kopie defektního genu (jeden od každého z rodičů), aby byl pes touto chorobou postižen. Jedinci s jednou kopií jsou označovaní jako přenašeči. Nevykazují žádné známky onemocnění, mohou ale defektní gen přenést na své potomky. Při krytí přenašeče se zdravým jedincem vznikne 50 % přenašečů a 50 % zdravých jedinců. Křížením dvou přenašečů vznikne 50 % přenašečů, 25 % zdravých a 25 % postižených potomků. V případě krytí přenašeče s postiženým jedincem, vznikne 50 % přenašečů a 50 % jedinců postižených touto nemocí. Odhaduje se, že nosičem defektního genu může být až 25 % jedinců postižených plemen, takže pravděpodobnost přenosu na štěňata je značná.

Genetický test, který umožňuje odhalit genotyp psa, je obecně doporučován. Pomůže chovateli při výběru potenciálního chovného páru s minimálním rizikem narození postižených štěňat a tím pádem s postupným vymýcením této choroby z chovu.

.

Citace:

Swain, L., Key, G., Tauro, A., Ahonen, S., Wang, P., Ackerley, C., Minassian, B.A., Rusbridge, C.: Lafora disease in miniature Wirehaired Dachshunds. PLoS One 12:e0182024, 2017.

Hajek, I., Kettner, F., Simerdova, V., Rusbridge, C., Wang, P., Minassian, B.A., Palus, V.: NHLRC1 repeat expansion in two beagles with Lafora disease. J Small Anim Pract 57:650-652, 2016.

Lohi, H., Young, E.J., Fitzmaurice, S.N., Rusbridge, C., Chan, E.M., Vervoort, M., Turnbull, J., Zhao, X.C., Ianzano, L., Paterson, A.D., Sutter, N.B., Ostrander, E.A., André, C., Shelton, G.D., Ackerley, C.A., Scherer, S.W., Minassian, B.A.: Expanded repeat in canine epilepsy. Science 307:81, 2005.

Laura Barrientos, Arianna Maiolini, Annakatrin Häani, Vidhya Jagannathan and Tosso Leeb: NHLRC1 dodecamer repeat expansion demonstrated by whole genome sequencing in a Chihuahua with Lafora disease; Anim Genet. 2018 Dec 7

Alexandra Kehl, Sigitas Cizinauskas, Ines Langbein-Detsch* and Elisabeth Mueller: NHLRC1 dodecamer expansion in a Welsh Corgi (Pembroke) with Lafora disease: Animal genetics. 10.1111/age.12795.